Co se dříve jedlo a pilo
28. října 2006 si Česká republika připomenula 88.výročí od založení československého státu. Památku uctili naši přední politici položením věnců, oceněním osobností, ale také různými kulturními akcemi.
My dnes navštívíme sever Plzeňska – Mariánskou Týnici. Mariánská Týnice patří mezi skvost středoevropského baroka. Dějiny tohoto poutního místa souvisí s působením cisterciáckého kláštera, založeného v nedalelekých Plasích knížetem Vladislavem II. v roce 1144. Obci Týnici získal plaský klášter v roce 1230. Barokní rozkvět a zvelebování poutního místa započalo až ve druhé polovině 17. století. Opat Evžen Tyttl získal do služeb Jana Blažeje Santiniho, génia středoevropského vrcholného baroka. Podle Santiniho projektů bylo na panství kláštera postaveno velké množství vynikajících staveb. Stavba v Týnici byla započatá roku 1711 a dokončena až ve druhé polovině 18. století. Klášter však byl roku 1785 zrušen dekretem Josefa II. Od roku 1826 byl v majetku Metternichů. Nevyužíván pro řádné účely, postupně začal chátrat. Od roku 1952 bylo v prostorách proboštství zřízeno regionální muzeum, které postupně začalo uskutečňovat rekonstrukce objektu. Na opravách se pracuje i v současnosti. Už z dálky můžete vidět lesklé věže Týnice a zajímavou fasádu.
28.10.2006 připravilo Muzeum v Mariánské Týnici „oživlé“ prohlídky od 14 – 17 hodin pod názvem „Co se dříve jedlo a pilo“. Všem zaměstnancům lze jen za tak pěknou akci poděkovat.
V minulosti bylo na podzim hodně práce. Oralo se, kopalo se.. Pole a zahrádky a sady se připravovaly na zimu. Česalo se ovoce, které se na podzim také zpracovávalo. Sušily se jablka, hrušky i švestky, vařila se povidla. Návštěvníci muzea si tak mohli prohlédnout nejen muzeum, ale zhlédli i ukázky zpracovávání podzimní úrody. Například je zaujalo krouhání a nakládání zelí, jak se z brambor podomácku dělal škrob a lisování olejnin. Všichni byli také rádi, když po žních mohli zjistit kvalitu čerstvé mouky. Důležitá byla nejen kvalita mouky, chleba ale i pečiva. Krajíce chleba s tvarohem, sýrem nebo sádlem mazané, byly odměnou za dřinu po žních. Návštěvníci mohli ochutnat čerstvé zrovna upečené zelné placky. Receptů je mnoho, ale uvádím recept, který mohou využít i dnešní hospodyňky, protože tyto zelné placky je možné připravovat v troubě.
Zelné placky pečené v troubě
/Postup přípravy asi na 6 placek./
Asi 25 dkg hladké mouky smícháme v misce s asi 10 dkg másla nebo jiného tuku a lžičkou soli a zpracujeme v těsto asi 30 dkg kysaného zelí trochu vyždímáme rukou a případně ho můžeme také pokrájet na menší kousky, potom zelí promícháme k těstu a znovu dobře propracujeme.Těsto dáme na vál a válečkem vyválíme tenkou placku, vykrojíme kolečka/anebo z misky odebíráme hromádky těsta a ty potom v ruce vytvarujeme do tenčí placky/. Placky potom poskládáme na plech /není nutno mastit/ a dáme pomalu péct do rozehřáté trouby. Asi po 5 – 10 minutách placky obrátíme a pečeme ještě z druhé strany.
Milovníci bramborových bezmasých jídel si mohli pochutnat na bramborových plackách s povidly.
Bramborové placky s povidly
Suroviny: uvařené brambory
hladká mouka
sůl
máslo na pomaštění placek
povidla s cukrem
mletý cukr na posypání
mletý mák
Příprava: Uvařené, oloupané a vychladlé brambory postrouháme, přidáme hladkou mouku a osolíme. Mouky dáme tolik, aby se těsto dalo dobře vypracovávat. Z těsta vyválíme váleček, který pak rozkrájíme na kousky z nichž vyválíme kulaté placky. Placky pečeme na plotně. Horké placky jemně pomastíme máslem, potřeme povidly rozmíchanými s cukrem a posypeme mletým mákem/také smíchat s cukrem/.
V české kuchyni byla v minulosti velmi oblíbená jídla z brambor. Posledním receptem je recept na tzv. „Chlupaté knedlíky“
Suroviny:
3 velké brambory, 3 housky, 1 vejce, 3-4 lžíce hrubé mouky, sůl
Brambory oloupeme a nastrouháme, přidáme nakrájenou housku, vejce, mouku a sůl. Dobře propracujeme a z těsta tvarujeme kulaté knedlíky, které vkládáme do vroucí osolené vody a vaříme podle velikosti asi 15 minut. Hotové vyjmeme a podáváme jako přílohu k masu, nebo jen ke špenátu či zelí.
Dále jsme v muzeu uviděli ukázku, jak se pekly posvícenecké koláče a hnětýnky. Návštěvníci si také mohli připít odpoledním punčem ve sklepeních, která jsou jindy nepřístupná. Mnich cisterciáckého řádu pohovořil o mešním víně. Toto víno je vyrobené pro liturgické potřeby církví. Může se pít pouze tehdy, je-li vydán písemný souhlas příslušné církve, že se toto víno může dát do oběhu. V muzeu se v tento zajímavý den nejen dospělí,ale i děti dozvěděli, také jak se v rodinách vyráběl tvaroh . Velmi poutavé vypravování bylo o tom, jak se vyrábělo máslo podomácky v selském hospodářství.
Domácí výroba byla jedinou formou výroby másla až do konce 19. století. Teprve až když byla vynalezena odstředivka v roce 1872, tak ta umožnila postupné zavádění výroby másla v průmyslové podobě.
Základem výroby másla je mléko. Nadojené mléko se scedilo přes sítko a nalévalo do krajáčů, z nichž se pak na povrchu usazená smetana sbírala plochými naběračkami. Smetana se zpracovávala na máslo v máselnicích. Nejrozšířenějším typem máselnic byly tlučky neboli tlukačky, v nichž se smetana tloukla plochým děrovaným tloukem. Jiným typem máselnic byly máselnice kolíbavé nebo houpavé, časté byly i máselnice soudkové, nebo bubnové.Vedlejším produktem při výrobě másla je podmáslí. Máslo se uchovávalo v keramických máslenkách se skleněnou nádobou na máslo uvnitř, kolem které se nalévalo trochu vody, aby se máslo odpařováním vody ochlazovalo a tím se udržovalo déle čerstvé.
Tuto pěknou akci doprovázela ještě výstava nástěnných textilních kuchařek, které maminky a slečny těžce po večerech vyšívaly. Často byly s mravoučnými nápisy jako například „Čerstvá voda zdraví nám dodá“ nebo „Dobrá paní vždy vařívá, co manželi dobře chutnává“.
V muzeu se s návštěvníky ještě rozloučil potulný harmonikář, který pozval návštěvníky na další zajímavé výstavy.
Dr. L.Mašková