Kouzlo vějířů

 Pro nastávající podzimní a zimní plesovou sezónu připravilo muzeum v Plzni působivou a inspirující výstavu „Kouzlo vějířů“.

  Vějíře byly vždy nezbytným doplňkem plesových či společenských šatů. Ve dvou sálech si můžete prohlédnout práce francouzských, italských, anglických nebo holandských výrobců vějířů. Vějíře jsou ve dvanácti vitrínách instalované jednak podle stáří a jednak podle charakteristických konstrukčních typů.

   Už kolem 3000 let př. n. l. se objevil vějíř z pštrosích per v Egyptě. Tutanchamonova hrobka obsahovala 3500 různých předmětů a mezi nimi nechyběly ani vějíře. V řeckém a římském starověku patřil vějíř k luxusním doplňkům. Vějíře byly vyrobeny z vysušeného palmového listu či peří.

   První písemné zprávy o skládacím vějíři, který se prostřednictvím Kateřiny Medicejské dostává do Francie, nalézáme v inventářích z doby kolem roku 1578. Vějíř mohl být vyzdoben technikou kvaše, technikou akvarelu a hlavně v 17. století se na vějířích objevovaly náměty s bohyní Dianou, venkovské slavnosti, nymfy, rostliny, květy a věčné téma láska…

   V 18. století se na vějířích objevují i moderní motivy – různá vznášedla, první balóny, holoubci a hudební nástroje. Později se na vějířích objevují i ptačí pera. Zajímavá je i tzv. „ Vějířová mluva“. Každý pohyb vějíře něco znamenal. Například přitlačení rukojeti k srdci „ Miluji Vás“. Upuštění vějíře na zem.

„ Musíme se vidět o samotě !“ Rychlé rozevření a okamžité sklapnutí vějíře. „Jsem rozlobená.“ Položení vějíře na pravou tvář. Ano. Položení vějíře na levou tvář. Ne. Vějíř položený o pravé rámě. Příští tanec je Váš.

   V 19. století se vějíře objevují hlavně v salonech. Byly zdobené perletí, kovem a zlatými ornamenty. Překrásné jsou i drobné motivy. Některé  vějíře s drobnými motivy se dokonce začaly vyrábět na zakázku.

    Ve 20. století vládnou péřové vějíře. Můžeme je vidět z pštrosího peří, z peří kura domácího či z exotického ptactva. Takovou zajímavostí je, že se na počátku 20. století objevují reklamní vějíře, které byly vlastně předchůdci vizitek.

     Poslední změnou byly brise – vějíře z celuloidu. Z celuloidu se vyráběly také límce, konstrukce korzetů, hračky, peněženky, rámečky brýlí, umělý chrup, klenoty i vějíře.

     Autorka výstavy paní Kotorová umístila výstavu do sálu Národopisného muzea Plzeňska zcela záměrně, navázala tak na poslední výstavu vějířů, která se konala v Plzni v roce 1914. Na tak zajímavou výstavu se můžete přijet podívat do Plzně až do 28. ledna 2007. Určitě si najdete ten „svůj“ nejkrásnější vějíř.

                                                                                 Dr. L. Mašková